Majka alias @kozmetika_mayush_beauty_care sice vystudovala biologii a psychologii, ale aktuálně pracuje jako psychosomatická kosmetička. Že netušíte, co to je? Dozvíte se …
Majka už na škole pochopila, že pokud chce lidem skutečně pomoci, nestačí na to poznatky z učebnic, ale musí mít i co-to odžité. Navštěvovala několik kurzy, odborné školení, dokonce sama chodila pravidelně na terapie, aby si to okusila iz té „opačné strany“. Díky tomuto všemu se dostala tam, kde je dnes, ale zejména dospěla a vyhlédla – odborně, lidsky i osobnostně.
A tak je tu, hrdá „psychokozmetička“ Mayush, která se vždy s dobrou náladou těší na své klientky. Učí ženy, jak se o sebe starat, jak si vytvořit sebelásku, sebehodnoty, dopřát si, být asertivní a žít krásný a naplněný život, samy se sebou, se svými dětmi, muži a rodinou. Neboť jedině to „léčí“.
Majka, moje první otázka zní: Dá se sebeláska naučit?
Nevím, jestli se dá naučit, ale dá se k ní krásně dopracovat. Přes odpuštění, přes potvrzením identity, přes své srdce. Je to cvik, který po čase vede k osvobozujícímu pocitu.
Co to vlastně je ta sebeláska?
Sebeláska je stav mysli. Když se ráno podíváš do zrcadla a si s sebou spokojená. Když večer po celém dni s láskou a upřímně poděkuješ za svůj prožitý den. Když si šťastná, že máš rodinu, zdravé děti a sebevědomí. Je to stav bytí a mysli. Postoj samé k sobě.
Jaký je rozdíl mezi sebevědomím a sebeláskou? Souvisejí spolu?
Určitě všechny „SEBE“ spolu souvisejí. Sebevědomí úzce souvisí se sebeláskou. Tyto procesy se podle mě formují všechny najednou .. Sebevědomí je podle mě něco, co víc vidět druhými. Odvaha, nebojácnost, svrchovanost, ale všeho moc škodí. Někdy to může být pouze navenek a duše může být zraněná a tímto se pouze chrání.
Sebeláska je spíše něco naše osobní. Něco, co si můžeme dát samy sobě, abychom měli plnohodnotný život. Neboť se říká, že jako máš rád sám sebe, tak tě mají i ostatní. A ono to je opravdu tak. Neboť jsme jako zrcadlo. Např. já měla sebevědomí a sebelásku na bodu mrazu. A to tehdy mohou opravdu vznikat různé sebedestrukční myšlenky a počiny.
Mohlo by vás zajímat Michaela Králiková: Chci inspirovat jiné ženy na jejich cestě k sebeúctě
Měla jsi někdy problém se sebevědomím, sebeláskou? Jak ses k nim dopracovala?
Ano, samozřejmě, že jsem měla problém. Vždy jsem byla malé, vlasaté a kulaté holčička a toto všechno bylo vždy jen terčem posměchu. Takže ano, i já jsem si tím prošla. Po x letech vyšlo na povrch, že všichni moji „šikanisti“ byly do mě zamilovaná. Nyní se na tom směji. Bylo to možná někdy kolem puberty. A to je tím nepochopením sebe, okolí, dětí a rodičů apod. ale já jsem vždy věděla, že chci od života víc. Chtěla jsem na sobě makat. Pochodila jsem různé kurzy, semináře, pracovala jsem na sobě a je to tady. Přišlo to. Ten pocit se nedá popsat. Je to něco tak uvolňující a osvobozující, že když jsem v těhotenství přibrala 34kg a po porodu jsem byla ještě větší než v porodnici, tak mě to téměř vůbec nevztáhli. Řekla jsem si, že jsem šťastná za syna a že jsme zdraví. A tehdy jsem si řekla, že ano. Toto je ta pravá sebeláska. Neboť co jiného si umíme v životě dát. Vše hmotné pomine.
I já jsem měla postavu jako modelka, kostky na břiše. A stále jsem nebyla spokojená. Čím dříve žena pochopí, co v životě chce „mít“, jak chce žít a jaké jsou její hodnoty, tak i díky tomu se spíše dostane do upřímného stavu sebelásky, kdy to nebude o sebeklamu a vystupování navenek, ale kdy to bude o jejím nitru . O ní.
Proč podle tebe ženy trpí nedostatečnou sebeláskou?
Pramenem nedostatku sebelásky je podle mě celkově společnost, výchova. Nikdo nikdy nikoho neučil projevovat city, pocity. Rodiče stejně nevědí, ačkoliv se nám snažili dát jen to nejlepší do vínku. A je to stále téma tabu. Protože z nepochopení si to lidé pletou s namyšleností, egoismem, narcizmem a podobně. To zrovna dvakrát pozitivně nezní. Matka to nemá svou dceru jako naučit, protože jí v tomto směru nemá co předat. Jsme ve stádiu, kdy se společnost opravdu dost mění, a pokud chceme pozitivně přispět, jsme generace, která by měla tyto „sebe“ pocity povznést laskavým a pozitivním směrem nahoru.
Znáš nějaké cvičení, jak se mít více ráda?
Ano, znám. Je to o trénovaní svých pocitů, pohledu do zrcadla, je to o odpuštění samé sobě za vše, co se nám kdy stalo. Třeba si trénovat kladné pocity a slova na svou adresu a osobu před zrcadlem. například:
Děkuji Ti Bože, že jsem pěkná, chytrá. Děkuji Ti, že jsem zdravá a spokojená. Děkuji Ti, že mám hezké vlasy, oči …
A takovými sebalichôtkami, ale upřímnými, to může začít. Každá žena na sobě najde něco, co se jí líbí. A pokud nenajde, tak to je už bohužel a možná bohuvďaka na odbornější pomoc. A to odpuštění. Na tom je třeba trénovat vždy.
Často se říká, že pokud se nemáme rady my samy, nemohou nás mít rádi ani druzí. Je to tak? Proč?
Ano, je to tak.
