Milé dámy, dnes vám představujeme Jakuba Abrahama – kouče společenské etikety a pánské módy, dabingového a divadelního herce a royalisté. Kromě toho, že je to sympatický, distingovaný mladý muž, je skutečným odborníkem v oblasti business etikety a učí pány, jak se stát pravými Gentleman. To se v dnešní době jen tak nevidí, co říkáte?
Jakub, co vás přivedlo ke koučování v oblasti společenské etikety a pánské módy?
Kdybych to měl vzít úplně od píky, tak už jako malý chlapec jsem obdivoval pánů ve filmech v elegantních oblecích, později jsem se jich samozřejmě snažil napodobovat. Moje máma je novinářka, a tak jsem si u ní vždy poctivě „vydupal“, aby mě s sebou brávala na různé galavečery, premiéry nebo křty, kde se to vždy hemžilo zajímavými osobnostmi. Měl jsem dokonce i docela slušnou sbírku podpisů 😊. Najednou jsem byl přímo při slavnostních recepcích, rautech, banketech a pozoroval jsem společnost, jak se tam zpráva. Tam někde se asi začala i moje umělecká kariéra. Vystudoval jsem herectví, ale stále více mě zajímali dobré způsoby, zásady společenského chování a odívání. Zcela určitě to pramenilo iz mého nadšení pro monarchii. Jelikož etiketa se na škole studovat nedá, absolvoval jsem několik individuálních školení. Hodně mi dal i můj učitel a dnes už i kamarád Ladislav Špaček – český guru etikety.
Označujete se jako royalisté, co to znamená?
Občas to vyzní, jako kdybych byl součástí nějaké sekty 😊. Nevím, co to znamená u jiných, ale pro mě, být royalisté znamená obdiv k monarchii. Tím ale teď nemyslím, že se jdu bít za návrat monarchie u nás. To rozhodně ne. Royalisté musí být zároveň realistou. Jsem velkým fanouškem a pozorovatelům britské královské rodiny – té současné, ale zajímám se io ty minulé. Obzvláště o tudorovské a viktoriánské éru. Samozřejmě, snažím se sledovat dění i na dalších evropských královských dvorech, ale osobnost Její Veličenstva Královny Alžběty II., Je pro mě natolik silná, že jí věnuji většinu svého royalistického času. A kde jinde můžete vidět etiketu v praxi lépe, pokud ne přímo na královském dvoře?
Jsou to zejména mladí lidé, moji vrstevníci, pro jejichž znalost etikety, byť jen elementární, determinuje úspěšné pracovní, ale i osobní výsledky. Cítí to jako něco praktické a nezbytné k dnešním neustále vyšším a vyšším nárokům.
Jak vnímáte zájem o tato témata u nás a v zahraničí? V čem vidíte plusy a v čem naopak mínusy?
Musím říci, že v poslední době zájem o jakési „dovzdelanie“ v oblasti etikety a odívání u nás, ale i ve světě roste, což je velmi dobré znamení. Jsou to zejména mladí lidé, moji vrstevníci, pro jejichž znalost etikety, byť jen elementární determinuje úspěšné pracovní, ale i osobní výsledky. Cítí to jako něco praktické a nezbytné k dnešním neustále vyšším a vyšším nárokům. V Česku je to velmi podobné. Spojené království to má spojené s královskou tradicí, která tam je velmi silná. Amerika si zase z každého sebrala trošku a jistá pravidla si samozřejmě osvojila podle sebe. Etiketa nemá za úkol svazovat nás nesmyslnými pravidly etiketa má naopak osvobozovat. Vědět z každé situace hravě vybruslit. Na druhé straně musím přidat i protiváhu, mnoho lidí si stále myslí, že to není vůbec nutné a oni to vlastně ani nikdy nevyužijí … třeba si uvědomit, že to ani zdaleka není pouze o nablýskaných večírcích a šampaňském v luxusní restauraci. Vzhledem k dnešní dobu, rezervy vidím hlavně v Netiketa – tedy online etiketě. Zvykli jsme si neodepisuje a neodpovídat. Jsme zahlceni tolika komunikačními kanály, že jsme zpohodlněli. Pohodlnost a etiketa k sobě nikdy nešli.
Který národ považujete za nejvíce „vychovaný“ v oblasti etikety a který naopak nejméně? Proč je to podle vás tak?
Jak řekl Jiří Guth Jarkovský, první kodifikátor moderní etikety: „Slušnost je člověku vrozená, zdvořilosti se musíme učit.“ A tak to má určitě každý národ. Jak jsem zmiňoval, Britové vzhledem ke své historii a náturu mají k společenskému chování určitě bližší vztah jako například Američané, kde je ta etiketa mnohem volnější, protože neměli svůj vzor v monarchii. Země jižní Evropy jsou známé svou vroucností a spontánností, severské zase jistou odměřeností, ale spolehlivostí. Každý národ má své eso v rukávu. Myslím, že Slovensko je takovou pěknou kombinací, i když musím říct, že jsme dost tvrdohlaví.
Etiketa nemá za úkol svazovat nás nesmyslnými pravidly etiketa má naopak osvobozovat. Vědět z každé situace hravě vybruslit. Na druhé straně musím přidat i protiváhu, mnoho lidí si stále myslí, že to není vůbec nutné a oni to vlastně ani nikdy nevyužijí …
Jaké služby nabízíte a co všechno dokážete své klienty naučit?
